Vrata haly za mnou zaklapla a oči si zvykaly na příšeří.
Mohutné železné odlitky, formy, vozíky, hromady nářadí. A ticho. Z hodiny na hodinu opuštěná tovární hala se oblékla do rezavé zchátralosti a vrstvami prachu na zemi dala najevo, že jí není do řeči. V tom prachu nebyl jediný otisk boty... Kdesi pod střechou zašramotil holub. A hele - ve sloupech světla z rozbitých oken tančil modrý opar. Občas do něj probleskla červená jako druhý tanečník a já nevěděl, zda to není jen sen. Nebyl. Ti dva seděli za hromadou železných forem, hádali se a přetahovali o hrnek. Slévárenští Ginger a Fred...
Bylo mi mezi nimi dobře.
